Co se děje na ZŠ Slovanské náměstí?

S KPP jste v obraze!
Co se děje na nejprestižnější základní škole v Králově Poli?
Informaci o podivném chování jednoho rodiče z jiného náboženského vyznání máme již delší dobu, ale v rámci korektnosti se nám tomu nechtělo ani uvěřit. Pomalu vše vyplouvá napovrch, včetně laxního přístupu vedení školy i radnice. Je pan ředitel Jalový "jalový" nejen svým jménem? Bojí se vedení radnice v Králově Poli nazývat věci pravými jmény? Bojí se někdo být vláčen médii za postoj, který v dnešní době nezapadá do mainstreamového názoru? Necháme terorizovat pedagoga jen proto, abychom se nedostali do hledáčku nálepkovačů? Co se celkově děje na ZŠ Slovanské náměstí? Platí i dnes motto ze štítu budovy „Po věky zde stůj, veď, chraň a vzdoruj?“
V galerii si můžete přečíst jeden neověřený názor pisatele a níže jedno ověřené stanovisko školního psychologa. Najde se nějaký přímý aktér, který se nebude bát situaci na Slovaňáku popsat otevřeně? Nestrkejme hlavu do písku! Stejný dotaz za náš klub položíme jak vedení školy, tak radnice. O případné reakci vás budeme informovat.

Vážené kolegyně a kolegové, vážení rodiče našich žáků, milí žáci avšichni ti, kterým se následující řádky dostávají do rukou.

Vzhledem k aktuálnímu stavu věcí na naší škole, jež nejsou důsledkem jednorázové události, nýbrž dlouhodobého a neustále narůstajícího napětí v našem pedagogickém sboru, jež jakožto jako zaměstnanec školy, člověk a v neposlední řadě psycholog, mající hlubší teoretický i sebezkušenostní vhled do vztahových zákonitostí, vnímám nadále jako neúnosný a neudržitelný, činím toho veřejné prohlášení. Můžete kdokoli mým následujícím tvrzením nevěřit, můžete mne na základě domněnek a emocí osočovat z čehokoli, může se na mne zlobit, můžete mi jistě i spoustu věcí a kroků, které jsem do teď učinila či kdykoli později učiním vyčítat a mít za zlé. Své prohlášení činím s plným vědomím všech možných důsledků, jež mohou přijít ze všech stran. Navzdory tomu jsem se po zralé a dlouhé úvaze rozhodla se tomu všemu postavit čelem. A to proto, že ať se další vývoj na naší škole posune kamkoli, ať mé rozhodnutí pro mne samotnou bude mít jakékoli důsledky, vnímám tento krok v danou chvíli jako svou profesní a lidskou povinnost. K neochvějné jistotě nezbytnosti mého rozhodnutí vyslovit se veřejně mne v žádném případě nevede mé někým snad domnělé nezvládnutí vlastních emocí, zaujatost, zloba či pomstychtivost. Vede mne k ní mé jasné vědomí toho, že vše níže uvedené je bohužel fakty, šetřeními, svědectvími nás pedagogů, zaměstnanců této školy, ale i mnohými vámi rodiči či žáky, jasně prokazatelná skutečnost – skutečnost z mého pohledu jednoznačně způsobená dlouhodobým neprofesionálním, až krajně nekompetentním jednáním našeho vedení školy. Přestože pohnutky vedení naší školy nemusí být vždy v zásadě špatné, jejich nedostatečné profesní předpoklady (a to jak v rovině odborných, tak osobnostních) k výkonu jejich tolik důležitých funkcí dlouhodobě ohrožují a poškozují mnohé, jež do naší školy vstupují – nás pedagogy, vás rodiče, i naše žáky. O naší škole, jež je nazývaná výběrovou, je a bude patrně ještě slyšet hodně – na základě všech dosud mně známých informací se však obávám, že tomu tak není a nebude vždy pro kvalitu jí poskytovaného vzdělání, bezpečného klimatu, profesionálního přístupu zaměstnanců. Upřímně mne velmi mrzí, že svou nekompetentností vedení školy (svou dlouhodobou bagatelizací některých zásadních problémů, jejich protahovaným, neadekvátním či naprosto žádným řešením) své dětské i dospělé svěřence dlouhodobě ohrožuje a poškozuje. Navíc, že navzdory naprosto nepopiratelným faktům a potvrzeným pochybením z jejich strany není vedení školy schopno přijmout zodpovědnost za své činy a sjednat co nejúčinnější nápravu v zájmu nás všech. Namísto toho je ještě schopno a ochotno osočovat, zastrašovat a manipulativním psychickým nátlakem vést k pocitům viny/selhání a přijetí zodpovědnosti za chyby ty, kteří byli dlouho na jejich straně – ty, kteří se snažili navrhovat, jak potížím předcházet, jak některé již vzniklé potíže řešit, jak zamezit jejich další eskalaci. Opakované proklamace vedení školy o tom, jak je přirozené chybovat a následně potřebné se z těchto chyb poučit, zůstávají z jejich strany bohužel jen prázdnými slovy. Pod rouškou ochrany mnohých z nás nám nesdělují včas, dostatečně konkrétně či vůbec, v čem chybujeme, čímž nás nadále ohrožují a poškozují. V důsledku tohoto je jméno naší školy, nezpochybnitelně kvalitní práce mnohých i zdraví některých žáků a zaměstnanců zasaženo aktuální vyhrocenou, vedením školy naprosto nezvládnutou situací – situací, jež nekompetentností, nezodpovědností a nepoučitelností vedení školy dospěla až do okamžiku, kdy je v souvislosti s naší školou a jejími zaměstnanci podána již řada zásadních stížností a oznámení na příslušné instituce. S vědomím a znalostí mnohých okolností, jež jsou na naší škole v důsledku přístupu vedení v nepořádku, musím ze svého odborného i lidského pohledu bohužel konstatovat, že aktuální nedůstojné a krajně nevyhovující podmínky pro vzdělávání, jež v některých ohledech naše vedení školy svým přístupem nastavuje, není v žádném případě důsledkem nesoudnosti či hysterie jednotlivců, ale holou nezbytností. Navzdory všemu děkuji já osobně vedení naší za školy jedno. Díky za vše to těžké, co se děje (přestože by v žádném případě nemělo), čeho všeho jsem vlivem okolností musela být svědkem či přímým účastníkem – toto vše mi ve výsledku pomohlo najít v sobě neskutečnou vnitřní sílu se vedle stavění se za druhé postavit také sama za sebe a současně za celou naši školu. Sílu ozvat se, když nesouhlasím s ohrožováním a ubližováním, sílu ozvat se a neustat, dokud to špatné nepřestane. Protože pokud se nepostavíme tomu špatnému čelem – tím, že se budeme slušně, ale důrazně zasazovat o nápravu, dáváme tomu špatnému své tiché svolení. Pokud nechceme, aby se naše poškozená „lod“ potopila, je potřeba se rozhodnout-bez emocí, soudů a smyšlenek, ale rozumně na základě zásadních faktů, na kterou stranu máme každý tu odvahu a osobní sílu se postavit. Zda na stranu prchajících či těch, co svými činy (nikoli pouhými slovy) udělají pro záchranu naší vlajkové lodi vše, co je v jejich silách. Dnes snad víc než kdykoli dříve je dobré povstat, pozvednout hlavy a podívat se nahoru, pravdě do očí. „Po věky zde stůj, veď, chraň a vzdoruj.“ Já tímto veřejně hlásím, že stát, vést, chránit a vzdorovat tomu nedobrému i nadále budu. S vírou, že se nám společnými silami podaří naši krásnou „lodˇ“ zachránit.

Mgr. Hana Hošťálková, školní psycholožka.